|
      |
Neočekávaje žádný zázrak jsem elektronickým úvodem plynule vstoupil do kytarami prosyceného heavy-rockového zvuku. Stylové zařazení naúvod není střelbou do neznáma, neboť mě Mentol (kytara, zpěv) průběžně zásobuje "svými" hudebními produkty.
ČUBAKA sama (jako kapela, jinak rodu mužského, tudíž sám) se prezentuje jako power-rock, což je mírně zavádějící neboť po síle, tlaku, pumpování a uměleckém nasrání ni vidu, ni slechu. Přesto dle mých laických zkušeností posluchače jde o standartně dobře zahraný, tentokráte i obstojně nahraný a vyprodukovaný bigbít. Lze poslouchat lehké fintičky s dvojkytarovými vyhrávkami sólíček, ozdobami kořenění a barvení zpěvů, tu a tam vzdušný náznak nářezu, svižnější rychlost, strukturování a změn. Není to sice málo, ovšem kapelu tyto atributy posouvají od jisté míry archaičnosti a vyčpělosti jen velice málo. Ostřílení kozáci by jistě ČUBAKU přirovnali ke kapelám starším i starým, chlapíci z kapely však dozajista čerpají a nasávají i od skupin současnějších.
Jak jsem zmiňoval v úvodu, snad i díky neočekávání i mírné skepsi z Mentolova rukopisu předchozích počinů a projektů, demo mě vyloženě nepřekvapilo, určitě však potěšilo. Zpěv má jistotu, kytary se drsňácky ozývají, basa solidně víří spodní proudy, no a bubeník Prokop se neshodil ani neprozradil (pokud snad, pak jedině neskutečnou přesností).
+ neurážející, upřímně podané
- bez drzosti, příliš čisté a hodné
RadeK.K. (Napalmed)
Na letmý poslech zní ČUBAKA jako hodně rockující a přímočará záležitost a na ten pozorný...t aky. Přesto se jejich Výlet zase nedá až tak zjednodušit, protože čtveřice kromě "power rocku" (jak sama svůj styl charakterizuje) dokáže vykouzlit i téměř thrashové pasáže, které buď nechává pouze klouzat po metalickém základě se vším, co k tomu patří (rychlá sóla, střídání temp - Stres), anebo do nich namontuje prvky funky (Psychoteror). Ale zase až tak urputně řezavý Výlet není. ČUBAKA využívá v odlehčenějších rockovějších písních znásobené vokály, které by mohly být využívány i častěji. Kousky jao Zástupy by tak dostaly ještě pestřejší kabát. Stejně tak by stálo za úvahu ještě výraznější použití samplů, které se slyšitelně přeženou pouze přes pár pasáží a přitom zvuk ČUBAKY rovněž osvěžují, a úplné vymýcení podobných vlezlých rejstříků kláves, jaké kapela použila v pětce Pán temnot (naštěstí jen na chvilku). Zatím to je tak na půli cesty, ale tento výlet ještě určitě není u konce. Takoví WALTARI by mohli vyprávět, kolik patníků minuli, než se z nich stali neotřesitelní krotitelé stylů,a nevidím jediný důvod, proč by je ČUBAKA nemohl následovat.
Jan Kozák ***
In SPARK 4/ 2004