|
      |
DIVADLO VÁŠNĚ
Jak v těsný kleci jsem lapen v těchto horách
Rozpadlý zámek stal se mým vězením
Už neznám radost, ani smích ani strach
Už zanedlouho mé smysly otupí
Každý den zas a znova kolotoč úsměvů
Zas nalhávám si, že to myslí vážně
A nepomůže vlna občasných protestů
Je už mým pánem, znám divadlo vášně
Jak jsem mohl být tak slepý
A nevidět, že je to jenom hra
Ani špetku pravého citu
Nemůžu čekat od netvora
Jak ven z toho kruhu
Kde stal jsem se loutkou
Zpět do údolí
Je mojí velkou touhou
JEDNOU ZA ČAS
Jednou za čas slunce zazáří
Jednou za čas letí kometa
Jednou za čas slzy na tváři
Jednou za čas ruská ruleta
Jednou za čas slunce na dlani
Jednou za čas něžný prokletí
Jednou za čas smutek k snídani
Jednou za čas ztráta paměti
Čeká nás, co nás nemine
Vyválený v každý bažině
Jednou za čas ruce do ohně
Jednou za čas brečet v kostele
Jednou za čas růže královně
Jednou za čas se to posere
Jednou všechny svatý na pomoc
Třikrát běda bože-rozbože
Jednou za čas věčnou dobrou noc
Na kříže, na nože, na rožeň !
A svět se točí dokola
Jako krvavá tombola
PSYCHOTEROR
Je spousta věcí, co se neměly stát
Co způsobily, že už tě nemám rád
Nevím, proč měl bych kvůli tobě řvát
Teď už mi zbejvá jen se všemu smát
Bejvaly doby, kdy jsem míval strach,
že se naše království zřítí v prach
To, co zbylo se ztrácí v dálavách
a co bude dál, to je ve hvězdách
Dávno vím, že ti v hlavě haraší
Tvý výmysly, ty mě už nestraší
S tebou je bouřka i když neprší
Radši hledám kýženej klid v duši
Život s tebou, to nebyl žádnej med
Jenom se divím, že jsem nešel hned
Tvoje triky jsem znal už nazpaměť
Tak proč jsem já blbec dřív neutek
Psychoteror - to by člověk vylít z kecek
Já jsem magor - proč jsem radši dřív neutek
Ty seš netvor - tvoje triky znám nazpaměť
Psychoteror
ZÁSTUPY
Krok za krokem pokorně jdou, zástupy nepoznaných
Den za dnem táhnou káru svou, ty tváře, co neznají smích
Neznají smích a neznají pláč, tíhu světa vlečou na bedrech svých
Hranici poznání ženou před sebou, znavení po nocích probdělých
Zástupy neznámých, ze kterých je svět vytvořen
Ty tváře bezejmenných, nedostanou se z kruhu ven
Nekonečný zástup jsoucích, co ztratili už víru svou
Svit očí vyhaslých bloudí v tmách tam za branou
Za branou pekelnou jen oheň a dým a šero s černou tmou
Vzhůru ke světlu po cestách neschůdných už dlouhé miliony let jdou
Zástupy neznámých, ze kterých je svět vytvořen
Ty masy bezejmenných, nedostanou se z kruhu ven
PÁN TEMNOT
Ze vzdálených hor přilétá, větrem přinášen
Do všech příbytků se vkrádá, zalézá do všech stěn
A v noci, když je ticho, z koutů vylézá
A jako tisíc malých hrotů se do tvé mysli zarývá
Člověče, boj se usnout, jinak tě polapí
Využije tvého spánku a mysl naruby obrátí
Bdění je jeho nepřítelem, nemá se kam skrýt
Každá duše je pro něj dobrá, i tu tvou chce pohltit
Tak braň se, neusínej, řítíš se do prázdnoty
Tak vstávej, neumírej, jde po tobě pán temnoty
Proniká do tvé mysli a tvé myšlenky spoutá
Mozek na černo přebarví a do boje tě vysílá
Útočit proti všemu, co krásou oplývá
Vymýtit lidské dobro tam, kde ještě přežívá
Na svém tažení světem všechno živé ovládá
Člověče, uteč před ním, lidskost všude upadá
Už nezbývá nikdo, kdo by měl mysl jasnou
Otroci pána temnot všechnu krásu pošlapou
Tak braň se, neusínej, řítíš se do prázdnoty
Tak vstávej, neumírej, jde po tobě pán temnoty
STRES
Jak doběhnout sám sebe a přitom se nadechnout
Jsem si v patách, už se mám
Už jsem se skoro měl, teď utíkám sám před sebou
A před vším, co jsem měl kdy rád
Zrychlený dech
Krev mi buší ve spáncích
Kolem na všech zdech
Zíraj oči žalujících
Mý cíle přede mnou někde v dálce mizí
Čím víc spěchám, tím jsem od nich dál
Mý sny se rozplývaj a za chvíli mi budou cizí
Už nepoznávám sebe sám
Zrychlený dech
Krev mi buší ve spáncích
Kolem na všech zdech
Zíraj oči žalujících
Pro svoje touhy zahodil jsem všechno, co jsem měl
Pro svoje sny zaprodal svou duši
Jen pro svý potěšení jsem se vrhnul do pekel
svůj brzký konec už teď tuším
Zrychlený dech
Krev mi buší ve spáncích
Kolem na všech zdech
Zíraj oči všech žalujících
VÝLET
Byl jsem na to sám, když to na mě přišlo
Já jsem nevěděl, co s tím
Chtěl jsem pořád víc, měl jsem stále málo
Teď už na to nevidím
Oči zavírám, nechci tohle peklo,
co přede mnou se otvírá
Tisíce kousků rozpadlýho těla
rozletí se do prázdna
Bože, pomoz mi z toho ven
Pomoz mi splynout s vesmírem
Tak už si mě konečně vem
Byl jsem chvíli pryč a jsem zase zpátky
Tělo cestuje časem
Mysl běží na nejvyšší obrátky
Duše letí prostorem
Tělo umírá, nevrátí se zpátky
Duše dále přežívá
Dveře vnímání se náhle otvíraj
Na cestu se vydávám
Bože, pomoz mi z toho ven
Pomoz mi splynout s vesmírem
Tak už si mě konečně vem
Já sám lítám
vesmírem sem a tam
Duše má šílí,
vznáší se v povětří
SMRT
(Richard)
Smrt si sedla na můj klín
Košili měla propocenou
Chtěla vědět, co o ní vím
a tvář měla tak unavenou
Řekla, že má jen jedno přání
na který myslí snad tisíc let
a slunce vyšlo za svítání,
ve vzduchu zůstalo pár vět
Místo očí dvě černý díry
hluboký jámy do propastí,
pod nosem černý, smutný kníry,
ruce špinavý od soustrasti...
Řekla, že má jen jedno přání,
na který myslí snad tisíc let,
a slunce vyšlo za svítání
ve vzduchu zůstalo pár vět
VÁŠNĚ
(Mentol)
Chci ti šeptat do uší
Chci ti hledět do očí
Chci tě líbat na tvé rty
Chtěl bych se tě dotýkat
Chtěl bych klesnout do tvýho klína
Chci tě nosit na rukou
Chtěl bych vyplnit tvý touhy
Chtěl bych vstoupit do tvých snů
Chtěl bych být jenom s tebou,
letět s tebou výš a výš
Má láska je silnější než já
Má nenávist je stejně tak silná
K smrti tě nenávidím
Už mi nelez na oči
Když tě vidím,tak zuřím,
svět se se mnou zatočí,
dělám, za co neručím
Nejradši bych tě zabil,
na padrť tě rozdrtil,
do vody tě naházel,
s řekou nechal odplynout
Už se nikdy nevracej
Má láska je silnější než já
Má nenávist je stejně tak silná
Nech mě už konečně bejt
KONEC
(Mentol)
Slunce náhle zrudlo a zastavil se čas
Šílená zima všude kolem nás
Ručičky hodin už se nepohnou
A křídla ptáků, ty už nevzlítnou
Jenom mý tichý kroky znějí černou tmou
A roztínaj chvíli nekonečnou
Šedivý krysy vylejzaj z děr pod zemí
A nevadí jim strašný záření
Zář šílená se rozlévá nad celým krajem
Všechno kolem se stává mrtvým stínem
Tvář života se rozpadá pod hrozným tlakem
Chlad rozlévá se kolem nás, přinášen černým deštěm
Kolem vzduchoprázdno, nic se nepohne
Vize příštích světů k nám nedolétne
Vše, co bylo včera se stává pouhým snem
A klidná minulost mizí za obzorem
ČASOVÁ INVERZE
(Mentol)
Když večer svítá a k ránu jdu spát
Bílá noc mě vítá, ptáci začínají řvát
Město ožívá, všichni vyráží ven
A já zas ve snách proflákám další den
Já nesnáším, když ptáci řvou
Vždycky mě ze sna vytrhnou
Zas další ráno ke spánku uléhám
A v denním snění realitě utíkám
Inverze času mi život převrací
A smysl všeho se nějak vytrácí
Já nesnáším, když ptáci řvou
Vždycky mě ze sna vytrhnou
Spoutej mě, ať nemůžu ven
Bejt aspoň jeden večer sám
Ať další den není zas snem,
Když ho chci prožít na nohou
ZIMA
(Mentol)
Listí běhá po ulicích městem sem a tam
Šedý mraky po obloze plujou bůhví kam
Vítr si s nima hraje, pryč je odnáší
Zima přichází a smutek v mojí duši přináší
Tmavý noci, delší než dny jsou tu blíž a blíž
Jenom černý nebe, slunce to už nespatříš
Vlci stahujou se z lesů, k domům přichází
Sníh padá na zem a naší naději zas zmrazí
Špína v kanálech město sžírá
Tam někde na dně stok se topí naše víra,
že po dlouhý noci přijde ráno
Spatřit zas světlo nám není dáno
DO NEZNÁMA
(Mentol)
Do neznáma tělo padá
Dlouhá dráha, světlo a tma
Meziprostor tělo drtí
Duše žije a dál letí
Pevná země, vlhká tráva
Zmatek ve mně se mnou mává
Chci se vrátit, nevím kam
Bojím se jít k temnotám
Dlouhá cesta nekonečná
Mojí duši budí ze sna
Co mě tam na konci čeká?
Někde v dálce náhle svítá
Duše má si nezaslouží
Koupat se zas v světle denním
Nad obzorem supi krouží
A já ve tmách dál se topím
PESTROBAREVNEJ SVĚT
(Mentol)
Nejseš malá holka, už víš, co a jak
Seš dospělejší, než jsem chtěl
Já teď jenom koukám, jak ňákej blbej pták
a já blázen jsem myslel,
že by to mohla bejt láska
Včerejší věty připadaj ti dneska trapný
Černou a bílou už neznáš
I barvy naší duhy už nějak vybledly
Teď už se jinam díváš
Ten svět je ňák moc barevnej
Dávno se nebojíš střetnout se pohledem
Kam se vytratil ten tvůj strach
Duhou proplouváš, my už se nesejdem
Hledám tvý oči na stěnách
Tvý návraty zrána už mě nebaví
Nejradši bych si napráskal
Všechno je jinak, teď jen noci dlouhý
Proč jsem o tebe vůbec stál?
FOREST SONG
(Mentol)
Ani nevíš, kolik chtěl jsem ti toho říct
A najednou zbylo času tak málo
Snad cítíš, že chtěl jsem s tebou být
Ale překážek je víc, než zprvu se zdálo
A tak opouštím tohle místo
Trochu jinačí než dřív
Ve tvých očích uviděl jsem celý svět
Všechny krásy ve dvou studnách
Ve tvých očích jsem několikrát čet
Nejtajnější touhy, který jsou v nás
Možná se zas jednou vrátím
Možná stejnej jako dřív
Love of my life, are you still in the castle
Love of my life, you are still master
Love of my life, proč utíkám do lesů?
Love of my life, bez tebe být nesnesu?
ANDĚL
(Mentol)
Nepoznalś lásku, nepoznalś lidský cit
Nepoznalś bolest a co člověku může být
Nebeský život už se ti zajídá
Bez lidských citů nepoznáš to co já
Bez citů a vášní se přece nedá žít
Jak jí chceš sdělit, že jenom s ní chceš být
Tak sestup na zem a staň se jedním z nás
Pak teprv poznáš kolik skýtá život krás
Cítíš to, cítíš, doteky jejích dlaní
Vnímáš to, vnímáš, že bys chtěl být jenom s ní
Vznášíš se, vznášíš, i když už nejsi anděl
Trápíš se, trápíš, že bys pro ni i zemřel
CIZÍ RÁNO
(Mentol)
Otvírám oči, rozhlížím se kolem sebe
Takhle jsem tenhle pokoj ještě nevnímal
Hledám svou rukou a vím, že jsem vedle tebe,
jenže nejsi ta, co jsem jí včera objímal
Vypadáš jinak, já tě vůbec nepoznávám
A najednou jsem zapomněl, co říct jsem chtěl
Na tvojí starou podobu marně vzpomínám
a přemejšlím, kde jsem tohle jenom viděl
Seš to ty, anebo někdo jinej ?
Seš to ty, nebo jsem se změnil já ?
Seš to ty ? Tvůj vzhled je ňákej divnej
Ani ten byt se našemu nepodobá
Marně přemejšlím, co se včera vlastně stalo
Vidím, že se žádný deja-vu nekoná
Co se to stalo, co nás takhle změnilo
A kdo je na vině, jestli ty nebo já ?
Možná seš stále stejná, ale nejseš tady
Tu proti mně najednou nějak nepoznávám
Chci odejít a proto otáčím se zády
Seš pěkná holka, ale rozhodně ne má
PŘÍVLASTKY
(Mentol)
Probouzím se do šedivýho rána
Venku je zas další blbej den
K snídani černá káva
Červená petra, čumím z okna ven
Po dlouhý ulici běží spousta dětí
Ještě chvilku než se probudím
Pak se oblíknu a jdu vynýst smetí
Za chvíli do ulic vyrážím
Šedivý město půlí šedivá cesta
Po který jezdí spousta barevnejch aut
Potkávám spoustu ustaranejch lidí
Občas i ňákej pionýr nebo skaut
Za městem leží zelená louka
A dá se tam dejchat čerstvej vzduch
Milion brouků si v trávě brouká
Na to se dívá dobrotivej Bůh
Nic není jen tak
Všechno je nějaký
A tak přidávám
Ke slovům přívlastky
Probouzím se do slunečnýho rána
Sluneční paprsky mě spalují
Na okno mi sedla černá vrána
Svejma křídlama okno zatemní
Louka za městem už je vypálená
A najdeš tam jen znečištěnej vzduch
Žádnej z lidí už svý starosti nemá
Ať žije mocnej, vtipnej, lidskej duch
LOUTKY
(Mentol)
Sám se neovládáš druhý chtěl bys ovládat
Tak se nejdřív nauč hochu svý nitky tahat (tenký)
Nadělat z ostatních loutky není jenom tak
Marionety nemůže vodit žádnej vrak ( jako ty )
Divadlo začíná
Tak předveď to svý one man show
Opona se zvedá
Všichni tě sledujou
Tak co, jak zvládáš sólistu v týhle blbý hře
Teď zápasíš se svou vůli, publikum už vře ( zvědavý )
Loutky, ty už neposlouchaj toho, kdo jim lže
Opona padá, ty klesáš držkou do louže (špinavý)
OTEC A SYN
(Mentol)
Až z morku kostí vychází to jemný chvění
Co zase víc rozproudí v žilách mojí krev
Před očima ten obraz, co tu dávno není
Vidím ho kolem sebe zářit na všech zdech
Slova, co říkám vůbec nejsou z mojí hlavy
To, co zbylo, tak to už vůbec nejsem já
Zas někdo jinej tahá za mý slabý nitky
Cítím, jak moje tělo někdo ovládá
Já jsem bůh
Jsem ten, jehož seš součástí
Otec a syn
Jedno tělo – tisíc duší
Pročś mi propůjčil svojí vůli nekonečnou
Já mám být trestán pro to, abys věčně žil
Proč sis mě vybral, abych se stal tvojí loutkou
Která splní to, o čem ty jsi vždycky snil
Proč musím zemřít, aby lidé uvěřili
Je tak nutný nechat se přibít na ten kříž
Proč právě já mám plnit tvojí svatou vůli
Že já nejsem ten pravej tomu nevěříš
MÚZA I.
Mentol
Často se mnou spává
a myšlenky mé provází
až do hloubi mojí duše,
na světlo pak tahá
nejtajnější touhy
a střípky snů,
ty pak v barvách rozehrává
Představy plujou na vlnách vědomí
To, co teď vnímáš, je moje druhý já,
který objímá moje múza vášnivá
Někdy mě zanedbává
a myšlenky mé se ztrácí
někde na dně mojí duše,
v hloubi podvědomí
Nejtajnější touhy
a střípky snů
se pak nikdy nedozvíš
Představy leží někde na dně, bezbarvý
To, co teď vnímáš, je moje druhý já
který objímá moje múza vášnivá
MEGALOMÁNIE
Mentol
Pryč je ten čas, kdy věřilo se bláznům
a spoléhalo na jejich moc zázračnou
Teď každej z nás hledá svý místo v cituprázdnu
Ten svůj pilíř, kterej mu bude oporou
Vytrácí se víra, ale čím to zaplácnout
Nevím, proč bych měl klanět se starejm modlám
a věřit v něco, co už dávno neplatí
Já nevěřim a věřit v něj nehodlám
Proč měl bych věřit v ňáký starý blbosti
Můžu věřit jen ve svý vlastní schopnosti
On je dávno mrtev
Nevěř v jeho vzkříšení
On byl ukřižován
Není žádný království
On je dávno mrtvej
Nevěř v jeho vzkříšení
On byl ukřižovanej
Není žádný království
Mysli na to, že žiješ tady a právě TEĎ
Naše hudba ve tvých uších
Naše slova splývající ze tvých rtů
Cítíš souznění našich duší ?
Očekávej příchod nových bohů
To je ta pravá víra
To je ta pravá víra
To je ta pravá víra
To je ta pravá víra
ČUBAKA
REKVIEM
Mentol/Richard Scholz
Já jednou provždy přestal snít,
nemám chuť jíst, nemám chuť pít
Jenom když koukám do ulic,
mám chuť si zařvat z plnejch plic,
že už nechci další básně psát,
s Tebou se už nechci milovat
Temnota oči zakryje
Zbude tu jen moje rekviem
Všechno jsem už hodil za hlavu
Ze zbraní v žitě vrším hromadu
Starou hůl lámu nad sebou
I nad svou duší věčně odřenou
Lezou na mě každej den
Křičí snad ze všech bílejch stěn
Berou si pořád víc a víc
Vstřebávají se do sklenic
Mí zimomřiví andělé
rozechvívaj mě po těle
Mám toho všeho právě dost
Dneska zas probdím celou noc
Až ráno mě to unaví
Na chvíli čas se zastaví
A v uších zvony zazvoní
Poslední přání vyplní
Všechno jsem už hodil za hlavu
Ze zbraní v žitě vrším hromadu
Starou hůl lámu nad sebou
I nad svou duší věčně odřenou
SOUROZENCI
Vony-Mentol/Alexandra Trnková
Sestro má, já tě vídám
Kráčíš jako po vlnách
Kroky tvoje z dálky hlídám
V temných vlčích hodinách
Stromy holé, kytky nejsou
Ploty sadů spálené
Suché větve větry nesou
Mrazí slunce vzdálené
Sourozenci věční, jdem po cestách svých
Ty neseš bolest, já zase smích
Sestro má, já tě vídám
Přicházíváš se zimou
Na své pouti často střídám
kroky mé se stopou tvou
Šedou travou tiše brouzdám
Motýlům křídla pokryl sníh
Když nemůžu dál, když si zoufám
Nad hlavou slyším dětský smích
Sourozenci věční, jdem po cestách svých
Ty neseš bolest já zase smích
Sestro má, já tě vídám
Kráčíš jako po vlnách
Kroky tvoje z dálky hlídám
V temných vlčích hodinách
Šedou travou tiše brouzdám
Motýlům křídla pokryl sníh
Když nemůžu dál, když si zoufám
Nad hlavou slyším dětský smích
SMÍCH A SLZY
Mentol
Smích a slzy jedno jsou a z nich je stvořen svět
Otevři oči a podívej se, co je kolem hvězd
Každá svítí jasem svým, na cestu nám září
Na tu cestu pro nás dva, co máš ve své tváři vepsanou
Pojď dál a poletíme ke hvězdám
Pojď dál až na vrcholky svých snů
Jen pojď dál, vidím spokojenost ve tvé tváři
Pojď dál vstříc těm nádherným dnům
Soumrak padá na nás dva, nebe se zatáhlo
Každá bouře odezní a pak zazáří světlo
Jak chceš poznat štěstí, když nevíš, co je zoufalství
Smích a slzy jedno jsou a v tom je lásky tajemství zázračný
Pojď dál a poletíme ke hvězdám
Pojď dál až na vrcholky svých snů
Jen pojď dál, vidím spokojenost ve tvé tváři
Pojď dál vstříc těm nádherným dnům
MÚZA II.
Mentol
Za hranicí, kde už nikoho nepotkáš
Poznal jsem, kam moje sny odchází
Po probuzení, kdy na všechno zapomínáš
Mý druhý já do podvědomí doprovází
A v klidu tam čekaj,
Až mě zas múza políbí
S ní pak obcujou
A nový obrazy tvoří
Na smetiště snů si pro svoje nápady chodím
Jako motýly je síťkou svojich strun lovím
Rozházený po hmatníku je pak dohromady skládám
A melodii vznosnou v jejich hloubce hledám
V klidu tam čekaj,
Až mě zas múza políbí
S ní pak obcujou
A nový obrazy tvoří
Tón za tónem harmonie střídá
Slovo za slovem se do vět pomalu vplétá
Doba za dobou na vlnách rytmu odplouvá
Idea za ideou dál do mých textů rozkvétá
OKO
Mentol
Nevím, zda to byla pravda, nebo byl to jenom sen
Kulka prolítla hlavou a byl jsem ohromen
Mý tělo padlo na zem, myšlenky běží dál
Odpoutal jsem se od všeho a jen jako bych spal
Vidím a nejsem viděn, nic se mě nedotkne
Chci křičet:" Já jsem tady" K tobě to však nedolétne
Jsem pouze mrazivým chladem, který tě objímá
Zoufalství nemohoucnosti mého ducha užírá
Já jsem oko do tvýho života
Vše, co děláš, prohlédnu
Nakouknu až na dno tvojí duše
A pak tě s sebou na dno stáhnu
KOLOBĚH VODY
Mentol
Prší a prší, voda z nebe padá
Déšť je hustší a hustší a nepřestává
Šedivý mraky se snášej k zemi
A uzavíraj prostor nad námi všemi
Sněží a sněží, sníh padá na zem
Na zemi je zima a vládne mrazem
Závějemi sněhu všichni se brodí
Kdo nás z laviny teď vysvobodí
Taje a taje, sníh se rozpouští
Proudy vody stékají z vrchů
Slunce milosrdné pláně vysouší
Potom zbude jen spousta prachu
Sucho je sucho, žízeň nás zmáhá
Horký počasí nepřestává
Až louže vyschnou, zbude tu jen prach
Roznesen větrem po všech cestách
Voda se vypařila do mraků
Vítr je jak svý stádo po obloze žene
Čekáme na déšť jak na milost
Až se liják spustí, tak sucho spláchne
VLÁDA TMY
Mentol
Po široširé zemi rozprostřel se temný stín
Zahání všechno živé do nor a příbytků
Noční dravec rozevřel křídla nade vším
A hledá kořist, kterou odnese do říše snů
Vkrádá se do myslí všem lidem, kteří ještě nespí
A krade myšlenky, jejich přání a tajemství
Zachraň se, utíkej o život do hor vzdálených
Na ramena nohy vem a zachraň duši svou
Uteč, dokud je čas, jinak už nepoznáš smích
Co bude dál, je jen v tvých rukou
Tma po celé zemi uložila všechno živé ke spánku
Zhasla všechna světla, umlkly všechny hlasy
Temnota letí dál, život už má na kahánku
Jen v říši zapomnění dojdeš věčný spásy
Kdo jednou odnesen, už se nikdy nevrátí
Z říše chladu, temnoty a zapomnění
Zachraň se, utíkej o život do hor vzdálených
Na ramena nohy vem a zachraň duši svou
Uteč, dokud je čas, jinak už nepoznáš smích
Co bude dál, je jen v tvých rukou